Hmi D

Jede jede rytíř, jede do kraje

A Hmi

Nové dobrodružství v dálce hledaje

Neví co je bázeň, neví co je strach

Má jen velké srdce a na botách prach

G F#

Jednou takhle v neděli, slunce pěkně hřálo

Bylo kolem poledne, když tu se to stalo

G A

Panáček uhodí pěstičkou do stolu

"Dosti bylo pohodlí a plnejch kastrólů!

Hmi A

Ještě dneska stůjcostůj musím na cestu se dát

G F#7

Tak zavolejte sloužící a dejte koně osedlat!"

"Ale milostpane" spráskne ruce starý čeledín

Ale pán už sedí v sedle a volá s nadšením:

"Má povinnost mi velí pomáhat potřebným

Ochraňovat chudé, slabé, léčit rány nemocným"

Marně za ním volá stará hospodyně

"Vraťte se pane, lidi sou svině!"

Ale sotva dojel kousek za městskou bránu

Z lesa na něj vyskočila banda trhanů

Všichni ti chudí, slabí, potřební - no chátra špinavá

Vrhli se na něj a bili ho hlava nehlava

Než se stačil vzpamatovat, bylo málem po něm

Sebrali mu co kde měl a sežrali mu koně

"Vzhůru srdce!" zvolá rytíř, "nekončí má pouť

Svou čest a slávu dobudu, jen z cesty neuhnout!

Hle, můj meč!" a zvedl ze země kus drátu

"A zde můj štít a přílbice!" plechovka od špenátu

Pak osedlal si pavouka, sed na něj, řekl "Hyjé!

Jedem vysvobodit princeznu z letargie"

A šíleně smutná princezna sotva ho viděla

Vyprskla smíchy a plácla se do čela

Začala se chechtat až jí z očí tekly slzy

"To je neskutečný," volala, "jak jsou dneska lidi drzý!

O mou ruku se chce ucházet tahle figůra

Hej, zbrojnoši, ukažte mu rychle cestu ze dvora!"

Tak jede malý rytíř svojí cestou dál

Hlavu hrdě vzhůru, vždyť on svou bitvu neprohrál

I když král ho nechal vypráskat a drak mu sežral boty

A děvka z ulice mu plivla na kalhoty

Ve světě, kde jsou lidi na lidi jak vlci

Zůstává rytířem - ve svém srdci