C D G

1. Ten den, co vítr listí z města svál,

C D Emi

můj džíp se vracel, jako by se bál,

C D G

že asfaltový moře odliv má

C D E

a stáj že svýho koně nepozná.

G D

R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,

Ami Emi

řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,

G D

tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,

Ami Emi

tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš

D G

naposled, naposled.

2. Já z dálky viděl město v slunci stát

a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,

proč vítr mlátí spoustou okenic,

proč jsou v ulici auta, jinak nic?

R:

3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut

zaznívá odněkud něžný tón flaut

a v závěji starýho papíru

válej' se černý klapky z klavíru.

R:

4. Tak loudám se tím hrozným městem sám

a vím, že Terezu už nepotkám,

jen já tu zůstal s prázdnou ulicí

a vosamělý město mlčící.

R: