D G D

1. Padají stíny, ale není kam se hnout.

G D

Nedá se spát ani zapomenout.

A D

Mám pocit jako bych měl duši z oceli,

Hmi A G D

a že mé jizvy ani slunce nezcelí.

A D

R: Není kam jít i když by bylo načase,

Hmi A G D

ještě není tma, ale stmívá se.

D G D

2. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích.

G D

Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí.

A D

Přišel mi dopis tak milý, samý cit.

Hmi A G D

Napsala prostě co měla na srdci.

A D

R: A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase,

Hmi A G D

ještě není tma, ale stmívá se.

3. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu

šel podle řeky až k břehům oceánu.

Padl jsem na dno světa, níž než umím říct

a v lidských očích už nehledám vůbec nic.

R: Jako by pravda byla vadou na kráse,

ještě není tma, ale stmívá se.

4. Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl.

Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl.

Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam,

už ani nevím před čím jsem utíkal.

R: I modlitba mi zní jako vítr ve vlasech,

ještě není tma, ale stmívá se.